Stopy v písku

Objevil jsem stopy v písku,
vedly tam, kde končí čas,
k záhadným obeliskům,
jež se propadají a mizí v nás,
celé schoulené jak dikobraz.

Jak bílý plášť jsem visel v předsíni,
jak němý hráč jsem v koutě stál
a přiznával, že jsme jediní,
kdo nebojoval.

Někdy jsem jak lípa v polích,
někdy jsem jak slunce sám,
z achájských nekropolí
slyším jízlivý smích starých dam
a pak už o samotě usínám.

Jak bílý plášť jsem visel v předsíni,
jak němý hráč jsem v koutě stál
a přiznával, že jsme jediní,
kdo nebojoval.