Nietzsche

Každý den mizí a trvá jen jednou,
každý den je nová skutečnost,
paměť se úží a vzpomínky šednou,
každý den vchází jak nový host.
Prodal jsem duši prodejné slečně,
jmenovala se Salomé,
svět už ji nemá, jen trvá věčně,
svět nemá jméno, jen renomé.

Od všech svých slují ztratil jsem klíče,
oba jsme zmrzlí a opilí.
Bůh, ten je mrtvý, napsal mi Nietzsche,
a že jsme to my, kdo ho zabili.

Na prázdném stole rány víc duní,
ve vyprahlé zemi je drahý pláč,
ve vyprahlé zemi je být na výsluní,
jak na holých zádech je karabáč.
Vzal jsem si šátek a hedvábnou vestu
a dal jsem se do hry jak do tance,
zbyl mi jen klobouk a šál pro nevěstu,
jak prapodivná mesaliance.

Od všech svých slují ztratil jsem klíče,
oba jsme zmrzlí a opilí.
Bůh, ten je mrtvý, napsal mi Nietzsche,
a že jsme to my, kdo ho zabili.

Dal jsem si schůzku pře mauzoleem,
abych měl co poctít návštěvou,
zem byla placka jak před Galileem
a v ráji byl mír jako před Evou.
Stáli jsme v dešti u křižovatky,
nejistí a neblahořečení,
říkám jí, drahá, život je krátký,
a až budem pryč, nic se nezmění.

Od všech svých slují ztratil jsem klíče,
oba jsme zmrzlí a opilí.
Bůh, ten je mrtvý, napsal mi Nietzsche,
a že jsme to my, kdo ho zabili.