Via Dolorosa

Je bílý a mrazivý den, je ráno a pomalu sněží a ten sníh jak březový kmen na ztuhlých prsou mi leží.

Jsem pláň plná hlubokých děr, v níž ses nikdy neztratila, ledový exteriér, i má bolest je zářivě bílá.

Říkám si pevně, že tentokrát vstanu, opráším šaty a nechám tě spát, srovnám si duši a otevřu bránu, v klopě karafiát.

Je bílý a mrazivý den a ty stojíš přede mnou bosá a já vyhlížím ven. Plná je Via Dolorosa.

Říkám si pevně, že tentokrát vstanu, opráším šaty a nechám tě spát, srovnám si duši a otevřu bránu, v klopě karafiát.

Vězím jak zapadlý trén v davu zděšením ztuhlém a život je náhle jen sen, jen malířův tah černým uhlem.

A život je náhle jen sen, jen malířův tah černým uhlem.