Vidíš, svítá, svítá,
svítá s přílivem,
zůstaň, lásko, se mnou, než
nad ránem vyplujem.
Slyším hlasy lodníků
jak rány z pistole,
včerejšek je pasé, lásko,
je suis désolé,
je suis désolé.
Je suis désolé,
mais je n’ai pas le choix,
je suis désolé,
mais la vie me demande ça.
I když se ztrácím, ztrácím,
bože krále chraň,
pohleď, lásko, za obzor,
za rozvlněnou pláň.
I rackové se uklánějí
svaté Viole,
včerejšek je mrtvý, lásko,
je suis désolé.
Víš tam v dálce, v dálce
nás čeká nový svět,
buď sbohem, lásko, neplakej,
už nesmím otálet.
Tam můžem přistát s hrdostí
a žít bez řehole,
všechno, co ti můžu říct, je
je suis désolé.